1. Byl den, můj Bože, kdy jak Magdalena
Jsem toužila se k tobě přiblížit.
Můj pohled těkal v dálkách do ztracena
A dychtil Mistra, Krále objevit.
A vzkřikla jsem, hledíc na vodní pěny,
N hvězdné nebe, ptáky, květiny :
Když Boha nevidím, příroda je mi
Jen hrob, v němž mizí krása krajiny.

2. Já toužim po srdci, jež něhou plane,
Jež vždycky přispěchá mi na pomoc,
Jež přes mou slabost v lásce neustane
A neopustí mě ať den či noc.
Každý, kdo miloval mě v tomto žití,
Spočinul jednou smrti v objetí.
Chci Boha, jenž přijme mé lidské bytí
A jako bratr může trpěti.

3. Vystylelš mě, Příteli milovaný,
A smrtelným ses na mou prosbu stal,
Prolil jsi krev, tajemství k nezbádání !
A na oltáři žiješ pro mne dál.
Když nesmím spatřit zář tvě tváře, Pane,
A něhyplný hlas tvůj zaslechnout,
Smím přece žit z milosti darované
A na tvém svatém srdci spočinout !

4. Ty Ježíšovo srdce, Lásko samá,
Jsi cele štěstí mě, má důvěra,
Uchvátils mě za životního rána,
Zůstan do posledního večera !
Máš, Pane, život můj bez omezení,
Znáš přání má i sen můj bezděký.
V tvé dobrotě, jíž nikde konce není,
V tvém srdci chci se ztratit navěky !